Montessori pedagogika

Co je Montessori?

Maria Montessori

Association Montessori Internationale – AMI

AMI Montessori výcviky pro pedagogy

Příprava a role dospělého

 

Co je Montessori?

Metoda Montessori byla vyvinuta Dr. Montessori na základě vědeckého pozorování dětí a hlubokého porozumění přirozenému dětskému vývoji. Současné moderní výzkumy její tehdejší poznatky o chování dětí a způsobů, jimiž se učí, potvrzují. Montessori výchovný proces je zjednodušeně řečeno složený ze třech primárních elementů: příprava a role dospělého, připraveného prostředí a respekt vůči osobnosti dítěte.

Maria Montessori

(1870 – 1952) byla ženou, která revolučním způsobem změnila vzdělávání. Byla opravdovou průkopnicí v oblastech vzdělávání a výuky dětí. Po celý život nepřestávala studovat. V její práci se vzájemně ovlivňovala teorie a praxe. Byla jednou z prvních lékařek v Itálii, univerzitní profesorkou, zastánkyní rovnoprávnosti žen, uznávanou vědkyní, revoluční pedagožkou, ale především byla jednou z prvních bojovnic za dětská práva, přičemž se jí podařilo prosadit změny v přístupu pedagogů, rodičů i různých společenských uskupení k dětem a k péči o ně. Výsledky úsilí, které věnovala Montessori školám a dětem vůbec, jsou vidět po celém světě. Maria Montessori se narodila r. 1870 v Itálii a byla jediným dítětem konzervativního otce a liberálně myslící matky. Byla to právě její matka, díky níž u ní vyvinulo hluboké sociální cítění ovlivňující celý její život. V roce 1896 promovala jako lékařka. Studium medicíny bylo jedním z jejich nejtěžších zkušeností v jejím životě, jelikož v té době bylo studium medicíny přístupné pouze mužům. Po studiích Maria Montessori pracovala jako asistentka na psychiatrické klinice v Římě. Zde přišla na myšlenku, že i děti s duševními poruchami se dají vzdělávat. Vytvořila tzv. modelovou školu pro 22 dětí. Sama ji řídila a experimentálně ověřovala svůj didaktický materiál, který neustále upravovala podle potřeb dětí. S praktickou péčí o děti s postižením se Montessori seznamovala také v zahraničí, studovala odborné práce psychiatrů a speciálních pedagogů. Nakonec si položila otázku, že když děti s postižením dosáhly takové pokroky ve svém vývoji, co by to udělalo d dětmi zdravými. A tak v roce 1907 vznikl první dům dětí „Casa dei bambini“. Děti ve věku 2,5 až 7 let pracovaly v místnosti s různými předměty, které jim byly volně k dispozici. O tuto činnost děti jevily veliký zájem a byly při ní klidné a soustředěné. Dr. Montessori pozorovala, jak děti vstřebávají zcela přirozeně a nenuceně znalosti a dovednosti ze svého bezprostředního okolí, viděla, jak se děti učí mezi sebou, což ji inspirovalo k jejímu celoživotnímu úsilí o reformu vzdělávání. Od té chvíle se Montessori pedagogika začala těšit velké oblibě a začala pronikat do celého světa. Maria Montessori zasvětila celý svůj život dětem a neúnavné propagaci své metody po celém světě. V roce 1912, kdy byla její kniha Metoda Montessori přeložena do angličtiny, začal zájem o její systém výuky vzrůstat po celém světě. Dr. Montessori tedy od té doby cestovala do různých koutů světa, aby šířila své učení.

Podívejte se na přehledný rodokmen Marie Montessori zpracovaný Fredem Kelpinem

Association Montessori Internationale – AMI

V roce 1929 založila s podporou svého syna Maria mezinárodní společnost Association Montessori Internationale – AMI (http://www.montessori-ami.org/), která organizovala vzdělávací kurzy, přispívala ke stálému rozšiřování jejích idejí a dohlížela na dodržování pedagogických standardů a principů dle jejích myšlenek. V současné době má AMI mezinárodní sídlo v nizozemském Amsterdamu. Cílem této nejstarší Montessori asociace tedy je i nadále zachovat integritu životní práce Dr. Montessori a šířit autentické Montessori i po její smrti. Jinými slovy realizovat Montessori filozofii a její kurikulum takovým způsobem, který je v souladu s původním přístupem Marie Montessori. Montessori pomůcky jsou používány přesně stanoveným způsobem tak, jak je používala Dr. Montessori a ve vzdělávacích výcvicích pro Montessori pedagogy je kladen velký důraz na znalost funkcí všech pomůcek a na jejich správnou prezentaci. Zastánci tohoto výkladu Montessori věří v zachování čistoty této metody. AMI je pedagogickou autoritou, která řídí a dohlíží na AMI Výcviková střediska na celém světě. Má více než 40 Výcvikových středisek v Severní Americe, Asii, Evropě a Austrálii, a připravuje akreditaci Výcvikových středisek v Africe a Jižní Americe. Je nám velkou ctí, že můžeme být součástí Mezinárodní Montessori asociace a být tak jediným (oficiálním) AMI Výcvikovým střediskem v České republice. AMI je také jedinou Montessori vzdělávací organizací vydávající diplom, na kterém je podpis Dr. Marie Montessori. Tento diplom je uznáván na celém světě. Absolventi AMI vzdělávacích výcviků jsou vysoce hodnoceni jako experti ve svém oboru a zaměstnavatelé na mezinárodní i národní úrovni je vyhledávají.

AMI Montessori výcviky pro pedagogy

AMI výcviky připravují dospělé na práci pomocníka dětí v jejich růstu a rozvoji do plného lidského potenciálu. Výcviky poskytují příležitost studovat do hloubky Montessori pedagogiku a práci, včetně vývojových specifik dítěte ve věku od 0 do 12 let, jeho potřeb, které v této fázi vývoje má, a nástrojů, kterými dítěti asistujeme při jeho sebetvorbě.

Výcvikové programy učitelů připravují dospělé pro práci s dětmi na třech úrovních:

Pro věkovou kategorii 0-3 roky (Assistants to Infancy – Průvodce dětstvím) Pro věkovou kategorii 3-6 let (Primary Course – Předškolní výcvik) Pro věkovou kategorii 6-12 let (Elementary Course – Základní škola).

Příprava a role dospělého

V Montessori procesu není tím nejdůležitějším článkem pedagog, nýbrž dítě, pedagog ale dává dítěti příležitost, aby mohlo pracovat. Soustředí se na jeho vývoj a pomáhá jeho vnitřnímu potenciálu. Dr. Montessori objevila „nové dítě“, bylo tedy nevyhnutelné „stvořit nový typ učitele“, kterého Dr. Montessori nazvala „průvodcem“, protože jeho hlavní úloha není dítě učit, ale vést jeho přirozené dětské síly. Průvodce ustupuje do pozadí a do středu pozornosti se tedy dostává dítě. „V mojí metodě vyučuje pedagožka málo, hodně pozoruje a hlavně má úlohu řídit psychickou aktivitu dětí stejně jako jejich fyziologický vývoj. Proto jsem změnila název z učitelky na průvodkyni. Průvodkyně v „Domě dětí‘ (v MŠ) musí být přesvědčena o dvou věcech: že za vedení zodpovídá učitel a že vlastní jednotlivá cvičení jsou především záležitostí dítěte samotného – je to práce dítěte. Učitelé v Domech dětí mohou racionálně aplikovat metodu výuky, usměrňující spontánní vzdělávání dítěte teprve tehdy, když si ji náležitě zafixují, když se s ní zcela ztotožní. (Maria Montessori, Objevování dítěte)Tak se Montessori průvodkyně projeví jako člověk, který ví, jak má být vytvořen tento ‚nový vztah‘ (mezi dítětem a dospělým), a který dbá na to, aby byl uskutečněn do nejmenších detailů. S tím koresponduje i to, že vzdělávání vychovatelek a vychovatelů se musí v Montessori pedagogice lišit od jiných forem vzdělávání učitelek mateřských škol. (Standing, E. M., Maria Montessori: Her Life and Work) K připravenosti učitele v Montessori patří především jeho vzdělání v této oblasti a výše zmíněné AMI výcviky jsou tím nejvyšším a nejkvalitnějším vzděláním v Montessori pedagogice, nastavené samotnou Marií Montessori. „Je nezbytné, aby průvodce prošel dvojím studiem. Musí přesně vědět a cítit, jaká práce se od něj očekává a jakou funkci zde mají všechny pomůcky a další materiály, které slouží coby prostředky pro rozvoj dítěte. Teoretická příprava učitelky pro její práci je velice obtížná. Musí sama sebe utvářet, musí se naučit pozorovat, být uvážlivou, trpělivou, přizpůsobivou a vytrvalou. Musím umět potlačit své vlastní impulsy a naučit se provádět praktické úkoly s potřebným taktem.“ (Maria Montessori, Objevování dítěte) „Podle Montessori by taková to příprava měla být prvním krokem ve výcviku každého pedagoga, ať je jakékoliv národnosti či vyznání. Musí se učit čistotě srdce a dovolit mu hořet laskavostí k dítěti. Musí “nasadit pokoru” a zejména se naučit, jak sloužit. Musí se naučit, jak ocenit a posbírat všechny tyto maličkaté a křehké projevy otevírají život v duši dítěte.” (Standing, E. M., Maria Montessori: Her Life and Work) Nejdůležitějšími úkoly dobrého Montessori průvodce tedy jsou:

  • připravit prostředí tak, aby vyhovovalo vývojovým potřebám dětí
  • být opatrovníkem a správcem prostředí
  • vést a vědecky pozorovat dítě, aby tak mohl podpořit jeho přirozenost a vývojové potřeby
  • ukazovat a dávat prezentace (průvodce tedy musí bezpečně znát a ovládat kompletní Montessori materiál) 

„Dvanáctero“ pro Montessori průvodce: 1. Vychovatel vytváří předem připravené prostředí a stará se o něj. 2. Vychovatel musí vědět jak se pracuje s didaktickým materiálem a umět dětem zprostředkovat jeho užívání. 3. Vychovatel je aktivní, když dítěti zprostředkovává vztah s okolím, je pasivní, pokud se tento vztah již uskutečnil. 4. Vychovatel děti neustále pozoruje a diagnostikuje, aby uměl pomoci v okamžiku, kdy je o pomoc požádán. 5. Vychovatel musí a smí podat pomocnou ruku, jen když je o pomoc požádán. 6. Vychovatel musí umět naslouchat a až potom se ptát. 7. Vychovatel musí respektovat dítě, které pracuje a nerušit ho. 8. Vychovatel musí respektovat, když dítě dělá chyby, aniž by ho opravoval. 9. Vychovatel musí respektovat dítě, které odpočívá a přihlíží práci jiných, aniž by ho rušil a nutil do práce. 10. Vychovatel se stále musí pokoušet nadchnout dítě pro práci. 11. Vychovatel se chová tak, aby děti cítily, že se na jeho pomoc mohou kdykoliv spolehnout, nesmí ale svoji pomoc vnucovat. 12. Vychovatel nabízí dítěti, které dokončilo svoji práci a vyčerpalo své síly, mlčky svoji duši.